Trocha hezky nafocených nálezů. které jsou již odevzdané v Brandýse nad Labem. Pokud budete mít chuť, můžete si zkusit jednotlivé nálezy určit.
Až se sejde více názorů, doplníme správné určení k jednotlivým předmětům.
Obr. 1 -
Obr. 2 -
Obr 3 -
Obr 4
Obr 5
Obr 6 -
Obr 7
Obr 8
Obr 9
Obr 10
Obr 11
Obr 12
Obr 13
Obr 14
Obr 15
Obr 16
Obr 17
Obr 18
Obr 19
Obr 20
Obr 21
Obr 22
Obr 23
Obr 24
Obr 25
Obr 26
Obr 27
Obr 28
Obr 29
Tuhle akci organizoval, spolu s archeologem z Ústeckého muzea, legendární člen naší grupy Zipsy; velký milovník dobrého i špatného alkoholu, pověstný svou klidnou až plachou povahou. Někdy se dokonce straní lidí. 
Po těžké práci raději rozjímá uprostřed stáda přítulných oveček, aby znovu nabyl sil a mohl dál šířit dobro. No, to je náš Zipsy.
Úkol: v okolí místním detektorářem Radkem nalezen a odevzdán bronzový depot Lužické kultury, prohledat okolí depotiště + okolí nedalekých valů.
Lokalita: les, někde mezi Lovosicemi a Litoměřicemi.
Poloha: někde nad Labem. Cestou na lokalitu jsem ztratil v lese flašku s pitím i orientaci.
Nálezy: totální prd, muzejních předmětů pramálo.
Vysvětlení neúspěchu + nalezení viníka: Lokalita byla dost chozená, bylo tam naprosto neuvěřitelné množství agresivních červených mravenců, bylo vedro, šli jsme daleko od auta, les byl dost zarostlej, byl tam čedič a šlo se do kopce.
Organizaci akce narušil už v zárodku svým nezodpovědným chováním Křemílek. Ráno zachrápal, takže se nám okamžitě zhroutila křehká konstrukce kdo koho bere autem. Díky geniálnímu organizačnímu talentu předsedy /to jsem já/ se podařilo najít náhradní řešení. Takže, přijel pozdě, dojel autem na lokalitu, zatímco ostatní včetně předsedy /mě/, museli ťapkat pod dozorem archeologa 3 km pěšky. Pak neustále píčoval a snižoval autoritu předsedy /mě/ a v nestřeženém okamžiku mu dokonce sežral karbanátek /byl to dárek od Zipsyho/.
Místní hledač Radek nás odvedl na kraj lesa, na hranu svahu nad Labem. Tam měl už minule signál uprostřed kamene cca 1x2 metry. Mysleli jsme si, že je to nějakej čedič nebo jinej pípací bordel, ale po vyzkoušení více detíků to vypadalo, že to je opravdu signál pod kamenem.
Pokoušeli jsme se ho odvalit, ale bez úspěchu. Za prvé byl dost těžkej a za druhý tahle banda línejch lemplů a profesionálních hráčů W.O.T nikdy manuálně nepracuje.
Nakonec jsme zvolili taktiku bočního podkopání. Safety, Radek a Zipsy se do toho statečně pustili, pomocí dohledávačky se pak v noře podařilo najít cíl a Křemílek, protože má z nás nejdelší ruku, vytáhnul na světlo boží podle mě slovanskou sekeru. Byl to super adrenalin
Abych lokalitu úplně nehanil, zahledali jsme si, každej jsme si našel pár měďáků, knoflíků a padlo taky pár novodobých Ag. Odpoledne už definitivně ustupujeme před mravenci do místní hospody. Děláme rozbor akce u piva, dáváme si příšernej vodovej guláš a pak vyrážíme k domovu.
Díru do světa jsme na téhle akci neudělali, ale navázali jsme kontakt v dalším muzeu a snad to příště bude lepší.
Seznam účastníků akce v Ústí. Archeolog Jindra, Radek, Zipsy, Melda, Witt, Pilot, Křemílek, Strážce, Safety
Pár rad pro začínající detektoráře :
Jak si vybrat detektor (1):
Pro začátek si to hodně zjednodušíme a rozdělíme detektory na číslicové s LCD displejem /slangově digitál/ a analogové bez LCD. No a taky záleží co a kde chcete hledat. Podle mě hledač, který bude preferovat chození na polích, nepotřebuje detektor s maximálním hloubkovým dosahem, ale mašinu s dobrou diskriminací. Diskriminace : to je možnost nastavit detektor tak, aby ignoroval určité kovy, většinou se tzv. zavírá železo. Většina hledačů / já taky/ totiž na poli železo nekope. Pole, hlavně blízko civilizace a ještě když jsou řádně hnojené, jsou železa plné. Když někdo v našem okolí půjde hledat na pole a bude kopat každé želízko, tak cca za 3 hodiny zemře na vysílení a v kapsách bude mít slušnou sbírku hřebíků, plíšků, šroubů, matek, drátků a podobného smetí. Na taková pole je lepší mít detektor s tzv. rychlou odezvou.
To znamená, že detektor při mávnutí nad cílem zaznamená železo pod cívkou, mlčí, ale další cíl z barevného kovu, který leží vedle nahlásí. U rychlého detektoru položíte 5 různých cílů 20 cm vedle sebe, mávnete detektorem běžnou rychlostí a ten musí 5x pípnout. Tohle je parametr, který na poli plném smetí rozhoduje o tom, jestli si ponesete domů male tenké stříbrné mince o průměru 1 cm nebo ne. U cíle velikosti víčka od kompotu je to jedno, to najdete i tím nejlevnějším a nejpomalejším detektorem, rozdíl poznáte hlavně na malých a drobných věcech. Na poli je většinou jedno, jestli máte dosah na 1 Kč 25 nebo 30 cm. Naprostá většina drobných předmětů je orbou a vláčením vyházena do horních 15 cm ornice, takže hlavní parametr při hledání na poli je rozeznat předměty ležící blízko sebe. Já jsem začínal s levným digitálem za cca 6000, . Chodil jsem s ním cca rok. Měl jsem pocit, že nacházím dost věcí :) Ale to jsou ty začátky, kdy je člověk nadšený z každé blbosti co najde.
Dnes už patrony do brokovnice nesbírám :) S takovým detektorem sbíráte mince z malé hloubky,cca 1015 cm, velké barevné cíle do cca 25 cm, většina velkých želez z větší hloubky se vám ozve jako barva, takže je kopete také, indikace hloubky nálezu má hodně velký rozptyl. Většina strojů v téhle cenové relaci nemá ráda mokrou trávu (dělá falešné prozvuky). A na jedno mávnutí určitě nenahlásí 5 cílů. Jsou to prostě stroje určené pro začátečníky, kteří si chtějí si zkusit jaké to je chodit hledat a když po pár hledání zjistí že je to neba, nemají v detektoru tak vysokou investici. Já osobně bych při hledání na poli dal v ceně do 10000, přednost analogovému detektoru jako je Silver, CScope CS1MX, nebo Zero. Protože mají rychlejší odezvu a jsou přesnější a ostřejší než digitály v téhle cenové relaci. Nemají LCD display a neukazují tolik informací např. o hloubce, stavu baterií, apod., ale tyhle informace stejně vlastně akutně nepotřebujete. Čučením na displej nález ze mě nedostanete, stejně to musíte vykopat. V začátcích mého hledání jsem si myslel, že podle údajů na displeji si budu vybírat co kopat a co ne a je to samozřejmě blbost. Tohle funguje u CTX 3030 za 57000, ale ne u digitálu za 6000.
Vlastně je potřeba kopat každý barevný signál, který se ozve. Například mince, která leží v zemi na hranu, má jiný signál než mince která leží naplocho, tenká stříbrná mince má stejný signál jako alobalová folie atd. Prostě podle mě pro začínajícího detektoráře, který si chce zkusit hledání a bude chodit hlavně na polích, doporučuji analog do 10000, . Chodit pomalu, nelítat po poli jako poděs, mít cívku nízko nad zemí a kopat každou barvu :) a můj stroj na malé stříbrňáčky v poli plném smetí? C.Scope CS6MXi :)
V pátek jsme se sjeli na penzion v Kouřimi. Večer U Lva probrali všechny poslední novinky a po tom, co se nám nepodařilo ukecat servírku, aby si s námi trochu protáhla pracovní dobu, jsme šli spát. Ráno se šlo na Kouřim, kde jsme ještě nikdy nebyli.
Na Kouřimi byla oseta Vojtěška a i když již proběhlo sekání, pahýly stonků byly všude minimálně 5 cm nad půdou, což není zrovna ideální. Přesto jsem doufali, že i tak něco dáme. Po prvním kopu ale bylo všem jasné, že tady to nebude sranda. Vykopat deseticentimetrovou díru byla doslova nadlidská práce. Zem byla jako beton, lopatky a krumpáčky o ní jenom zvonily. Přesto po chvíli Pilot trefil první denár a tak bylo jasné, že jsme tady správně. Nálezů pomalu přibývalo a nakonec přidal i druhý denárek Milan. Bylo poledne a šlo se na oběd. Po něm jsme se vydali na druhou stanu louky. Ta byla, pokud to bylo vůbec možné, ještě tvrdší. Po hodině zoufalého klobání se rozhodujeme ustoupit. Tady to prostě není dál možné. Libice je cca 30 minut cesty, sedáme do aut a jedeme zbytek odpoledne strávit na pro nás velice známá místa.
Pilot boduje jako první
Je to tvrdá práce, tak se dost postává.
Když něco přijde, tak se to dlouho prohlíží
Terén má do ideálního hodně daleko
Přesto občas něco přijde
Jsme na kolenou, jede se na Libici
Na Libici bylo zvláčeno a i když jsme zde měli být až v neděli, rozběhli jsme se po ploše a zkoušeli štěstí. Lokalita je již extrémně odbarvená a předchozích několik celovíkendových akcí se podepsalo jak na počtu, tak na velikosti nálezů. Kopou se doslova drobnůstky. I tak ale po chvíli začnou skákat drobná Agčka, slitečky a olůvka. Všichni se snaží chodit co nejpomaleji doslova se šouráme v železa a prověřujeme každý náznak barvy v odpovědi detektoru. Pak přišel náš letošní top nález. V cca 15 cm na hraně nahoru vykouknul zlatý prsten v tuto chvíli datovaný do 10. století. Pravděpodobně se jedná o severský import a v Čechách nemá žádné analogie. Radost je samozřejmě obrovská, tohle se vytáhne jednou za život. Ale po chvíli jdeme ještě na chvíli zašmrdlat. Padne ještě pár zajímavých věcí a přibližně v 18:00 h balíme fidlátka a jedeme na večeři a na penzion se vykoupat.
Co dodat, každý doufá, že občas takovu radost zažije.
Opláchnutý vodou
Po očistě míříme znovu ke Lvu, probíráme nálezy, ale jako vždy také všechno ostatní. Končíme s Žabákem ve tři ráno na našem pokoji. Křema díky tomu přijde o láhev Morgena, co se dá dělat Johny, pámbů ti to vrať na dětech.
V neděli ráno se probudím a v hlavě mi zní Jeremy od Pearl Jam. V úvahách, co to asi znamená, jdu na snídani a hned se svěřuji ostatním. Přes hluboké filozofické úvahy se shodneme na tom, že ji asi ještě mám jako vidle a tak předávám klíče od Citroena Meldovi. Frčíme zpět na Libici a v úvodních minutách jsme s Žabákem jednoznačně dost matný. Chodíme druhou stranu než včera odpoledne, všichni se pomalu šourají a snaží se v železe vypípat nějakou tu barvičku. Nálezů pomalu přibývá a nakonec Milanovi padne i jeden denárek. Tudíž v tomto směru nakonec Libice alespoň jeden kousek ještě dala. Těsně po poledni pak vykopeme i importovaný olověný křížek z počátků christianizace našeho území. Stejně jako u prstenu, je zde předpoklad, že je to severský import cca z 10. století. Do dvou hodin, za střídavého deštíku, chodíme a občas se něco najde. Přibude ještě několik středověkých Ageček, ale pak se již balíme. Honza ještě turistům vysvětluje, co tam vlastně děláme, ale jelikož celé dopoledne dal pouze v tričku a kraťasech, zmrzlý jak rampouch, prchá k autu. Na oběd jedeme do Poděbrad.
A ještě jeden seveřan
Před jídlem projdeme všechny pytlíky s nálezy a ještě jednou se pokocháme výsledky naší dvoudenní práce, ale pak již vyrážíme k domovu. Řada z nás od pondělka bude již na Brandlíně a tak je potřeba si alespoň trochu orazit. Byl to zase jeden z těch víkendů, na které se bude dlouho vzpomínat. Určitě ale pro tuhle partu není poslední.